Vzdělání horských vůdců UIAGM

– vzdělávací běh ČAHV očima frekventanta kurzu –

Začátky

Na lyže jsme se postavili asi v pěti letech. Na skálu jsme si sáhli poprvé možná někdy v osmi letech. To vše díky rodičům, kteří nás odjakživa vedli ke sportům v přírodě. V patnácti letech jsme za to s bráchou vzali sami a začali vyrážet lézt do hor na vlastní pěst. V Alpách jsme potkávali ošlehané chlapy s jednotnými, nápadnými nášivkami. Po nějaké době jsme zjistili, že jsou to alpští horští vůdci. Říkali jsme si: ,,Profesionálové, kteří vodí lidi do hor! Stále lezou a lyžují. A živí je to!“ Tehdy to pro nás, sedmnáctileté kluky, byla nepředstavitelná věc. Tím spíš, že v Česku nic takového neexistovalo.

S obdivem jsme sledovali tyhle ,,dělníky hor“ při jejich povolání, které se mnohým z nich stalo spíše životním stylem a posláním. Tehdy jsme se neodvažovali ani pomyslet, že bychom jednou mohli být jedněmi z nich. Vždyť tam, kde my jsme jako náctiletí bojovali a podávali svoje mladistvé ,,vrcholné“ výkony, tam oni prováděli lidi – svoje hosty. S klidem a sebejistotou, jako jejich každodenní chleba. Nedivte se, že tou dobou byli alpští horští vůdci našimi nedostižnými hrdiny.

Jenže tou samou dobou byla vycvičena také první skupina českých horských vůdců UIAGM. Četli jsme o tom tehdy na internetu a obdivovali tyhle první české průkopníky. Přestože v ČR nemáme vysoké hory, máme silnou horolezeckou tradici a bylo skvělé, že do ČR konečně někdo tuhle nejvyšší licenci přinesl. Být pravým horským vůdcem už najednou nebylo tak nereálné…

Jenže mělo to trvat ještě spoustu let, než jsme se k oné krásné myšlence vrátili. Lézt a lyžovat jsme nikdy nepřestali. Ale přišla maturita, vysoká škola, státnice a spousta těchto věcí, které se tvářily, jakože bez nich se nedá žít, je to životní nutnost a jediný správný směr. Musíš přece začít žít normálně, podvědomě našeptávalo okolí všude kolem nás. Myšlenky na horského vůdce tak zůstaly v hlavě kdesi hluboko vzadu.

Čas běžel dál, jenže my žít normálně nezačali. Prostě to nešlo. Místo toho jsme s bráchou udělali nejrůznější expedice do opravdu vysokých hor. Do Peru, Bolívie, Nepálu a Indie. Za deset let strávených v horách všude po světě jsme udělali nejen řadu krásných výstupů a lyžařských sjezdů, ale především jsme nabrali spoustu zkušeností, kus sebevědomí a taky nějaký ten životní rozhled a autonomii. Konečně nastal čas se vrátit k myšlence o dráze profesionálního vůdce.

Vzdělávací běh

Do ČAHV jsme už na podzim odeslali náš Tourenbericht, nebo-li seznam našich nejlepších túr za posledních pět let. Je tam všechno – horské skalní stěny, ledy, mixy, firnové stěny, hřebeny, expedice do větší nadmořské výšky, skialpové sjezdy i skialpové vícedenní přechody. Pouze vybraní uchazeči jsou pozváni na přijímací zkoušky. A nás vybrali! Máme ohromnou radost!

Denně trénujeme a připravujeme se až nakonec v únoru vyrážíme do rakouského Söldenu, kde se přijímačky konají. Čeká nás celkem intenzivní program: v sobotu dopoledne se zkouší lezení ledů. Lezeme se dvěma cepíny, s jedním cepínem nebo i bez cepínů. Lezeme nahoru i slézáme dolů. A hodnotící komise složená z několika hotových vůdců-lektorů to celé sleduje a dělá si poznámky. Odpoledne se to celé opakuje na skalách. Leze se v lezečkách, v pohorách, odjištěné cesty i cesty po vlastním jištění. Člověk cítí obrovskou nervozitu, protože přijímačky se konají pouze každé tři až čtyři roky. Takže pocit teď nebo nikdy! Večer jsme z toho všichni hlavně psychicky vyřízení. A v neděli se jede nanovo, tentokrát zkoušky z lyžování. Krátký oblouk, dlouhý oblouk, přechody. Volný terén i sjezdovka. Ale na lyžích jsme jistí v kramflecích a zůstáváme s bráchou celkem v klidu.

Večer přichází vyhlášení a s tím jeden z nejdůležitějších okamžiků v mém i bráchově horolezeckém životě. Nedovedeme si v tu chvíli představit, že by třeba přijali jen jednoho z nás…a… přijali nás oba! Cítíme obrovskou satisfakci, protože tohle je to největší ocenění, jakého se nám mohlo dostat. Někdo s nejvyšší kompetencí, kdo o tom něco ví, nám zrovna dal najevo, že jsme dobří :). A začíná tříletý vzdělávací běh plný dalších výzev, zkoušek a dílčích dramat. Protože tohle se prostě zadarmo nikomu nedává, tady se zodpovídá za lidské životy.

Při zahájení kurzu nám bylo řečeno, že všichni už samozřejmě jsme hotoví horolezci se spoustou zkušeností a nikdo to nezpochybňuje. Ale teď je na čase nás naučit vodit. Naučit nás to řemeslo. Protože lézt s jiným horolezcem je úplně jiné, než něco podobného podnikat s někým méně zkušeným. Ale jde to. Jen je zapotřebí úplně jiná metodika a taktika postupu takového lanového družstva v terénu a vůbec zcela jiný přístup.


Guidelines UIAGM jsou prostě hodně odlišné od toho, co se učí horolezci.


První kurz probíhá na umělé lezecké stěně v Brně, kurz pískovcového lezení je v Českém ráji a záchranné lanové techniky jako různé kladkostroje a záchranky zraněných probíráme na skalách na Vysočině, stejně jako blok první pomoci. Ale potom už se přesouváme do hor. Skalní vícedélkové lezení probíráme v Severních vápencových Alpách v Rakousku a vícedélkové lezení ledů se pořádá poblíž Kaprunu, taktéž v Rakousku. Krátké lano, což je královská disciplína horských vůdců, která se používá pro lehčí terény, typicky třeba na normálních výstupových trasách na většinu alpských čtyřtisícovek, kde už host potřebuje být zajištěn lanem, se probírá celých čtrnáct dní na hřebenech Vysokých Tater.

V zimním období následuje spousta lyžování. Blok všeobecné lyžařské technikykurz freeridingu probíhá v tyrolském Söldenu, skialpové kurzy a přechody se odehrávají ve Stubaiských a Ötztálských Alpách. Na týdenní teoreticko-praktický blok o lavinách se podíváme do našich domácích hor, Krkonoš. Před aspirantkami nás čeká ještě ledovcový kurz přímo v kolébce našeho řemesla, v legendárním francouzském Chamonix, přímo na svazích Mont Blancu.

Aspirantská zkouška je další velkou překážkou a výzvou v maratónu vzdělávacího běhu horských vůdců. Ne každý ji složí hned napoprvé. Navíc nás kromě našich českých vůdců-lektorů zkouší také francouzští komisaři, kteří dohlížejí, aby byly standardy UIAGM naplněny a dodrženy i u menších asociací jako je ta naše. Týden podnikáme horolezecké výstupy v masívu Mont Blancu, pod neustálým dohledem zkoušejících a tedy pod psychickým tlakem. Nicméně i tohle musí umět vůdce ustát.

Ti úspěšní z nás poslední večer zapíjí svoji aspiranturu dole v baru v Chamonix. Diskutujeme a je nám jasné, že nás čeká zase něco nového a vzrušujícího – začneme vodit reálné hosty! Sice pod dohledem našich supervisorů, ale přece jen už to bude vodění.

Většina z nás stíhá během aspirantského roku nachodit se skutečnými hosty okolo šedesáti túr. A je to pestré: vedeme skialpové, lavinové nebo ledovcové kurzy, chodíme vícedenní skialpové přechody, vodíme lidi na lehčí vrcholy jako Gerlachovský štít, Grossglockner, Mont Blanc a jiné čtyřtisícovky, ti šťastnější z nás si s hostem vylezli i nějaké horské skalní stěny.

A po roce je to tady: závěrečná zkouška. Deset zkouškových dní v terénu, které probíhají opět v Chamonix, na francouzské škole horských vůdců, je hodně těžkých a stresových. Zkouší se všechno. Vodění v praxi, tedy celkem těžké horolezecké výstupy, ale i teorie. Zkouší se v cizím jazyce. Zkouší se záchranné techniky na skalní stěně i záchrany z ledovcové trhliny, oboje na časový limit. Potom vědomosti v oblasti první pomoci, horské meteorologie a navigace. Prostě peklo.

Ale všechno jednou končí a najednou sedíme s klukama v naší oblíbené hospodě v centru Chamonix, na stole před námi piva a panáky a na našich košilích vysněné ODZNAKY HORSKÝCH VŮDCŮ UIAGM. V povznesené náladě nám začíná docházet, že nás čeká jedno z nejkrásnějších, ale i nejnebezpečnějších povolání na světě – budeme vodit lidi po horách!

Děkujeme všem horským vůdcům zúčastněným na našem vzdělávání. Děkujeme vám za zkušenosti, které jste nám předali.


Fakta:

  • Horský vůdce je profesionál, který provází horolezce, sportovce a turisty v technicky náročném vysokohorském terénu pro zajištění jejich bezpečnosti a úspěchu výpravy (nezaměňovat s profesí horských průvodců, kteří jsou oprávněni provázet hosty v intencích vysokohorské turistiky po značených cestách a nesmí manipulovat s lanem). Horští vůdci jsou certifikováni a licencováni pověřenou organizací, v Česku je to Česká asociace horských vůdců (ČAHV), která je členem mezinárodní organizace UIAGM/IFMGA/IVBV. ČAHV nyní sdružuje 36 vůdců s touto licencí, z nichž 27 působí v ČR. Komerční vodění skupin či jednotlivců mimo značené turistické chodníky (v zimě na lyžích mimo sjezdovku) je v evropských Alpách bez této certifikace ilegální.
  • UIAGM/IFMGA/IVBV je mezinárodní federací národních svazů horských vůdců. Byla založena v roce 1965 v Zermattu, kdy zakládajícími státy byly alpské země. Česká republika vstoupila po přijímacím řízení v roce 2006. Nyní UIAGM sdružuje 23 členských států a zastřešuje tak téměř 6 000 vůdců z celého světa, kteří byli vycvičeni podle standardů této organizace.
  • Výcvik na horského vůdce trvá 3-5 let. Výukový program začíná velmi náročnou přijímací zkouškou a poté pokračuje jednotlivými tématickými bloky výuky, kde každý frekventant skládá z těchto bloků dílčí zkoušky. Tyto dílčí kurzy se uskutečňují převážně přímo v Alpách a Vysokých Tatrách. Výcvik pak pokračuje zkouškou Aspirant horského vůdce. Po této zkoušce je každý aspirant povinen pracovat minimálně jeden rok pod dohledem horského vůdce. Tak aspirant získává zkušenosti a praxi přímo při vedení hostů v terénu. Po této zkušební době je aspirant připraven vykonat závěrečnou zkoušku s titulem horský vůdce UIAGM, která celosvětově představuje nejvyšší možné vzdělání v oblasti horolezectví a vysokohorského lyžování. Tato certifikace má celosvětovou platnost a není omezena ani nadmořskou výškou či technickou obtížností výstupu. Průměrný věk nového horského vůdce je 29 let. Málokdo totiž dokáže nabrat dříve než v tomhle věku dostatek zkušeností v horách k tomu, aby mohl vzdělání úspěšně dokončit.

bratři Švihálkovi

#SvihalekMountainGuidingUIAGM

design by petrkincl.info code by designdilna.cz